Krakonošova stovka
Home ] Up ] News ] Cyklistika ] Fotbal ] Snooker ] Tenis ] Ostatní ] Odkazy ] Kontakt ] VF ] Tréning ]

 


Poř. Ročník Datum
Den
Závod
Místo
Typ KM Foto Startující Čas Pořadí Odstup od vítěze Tempo Procento
poražených
Krtek Celkově Kategorie Krtek Celkově Kategorie
1. 48. 20.-22.6.2014
Pá-Ne
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100 Jan JUSKA 14:36:23,2 1 63(358) 57(295) V +3:55:56 +3:55:56 8:49 83,60%
2. 49. 19.-21.6.2015
Pá-Ne
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100    Jan JUSKA 14:59:53,6 1 64(335) 60(282) V +4:20:41 +4:20:41 9:00 81,14%
3. 50. 17.-18.6.2016
Pá-So
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 99,1    Michal ŠEBESTA 16:57:36 1 176(407) 161(344) V +7:32:16,8 +7:32:16,8 10:16 56,90%
4. 48. 20.-22.6.2014
Pá-Ne
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100 Roman VLK 17:03:01,3 2 148(358) 133(295) +2:26:38 +6:22:34 +6:22:34 10:14 57,28%
5. 47. 14.-15.6.2013
Pá-So
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100 Pavel KOLLER 18:01:12,1 1 131(336) 124(293) V +7:32:12 +7:32:12 10:49 61,38%
6. 46. 15.-16.6.2012
Pá-So
Krakonošova Stovka
Vrchlabí
Poc 100 Pavel KOLLER 18:17:00 1 81(237) 77(210) V +6:27:00 +6:27:00 10:58 66,1%
7. 48. 20.-22.6.2014
Pá-Ne
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100 Pavel KOLLER 18:49:03,9 3 213(358) 188(295) +4:12:40 +8:08:36 +8:08:36 11:28 39,48%
8. 46. 15.-16.6.2012
Pá-So
Krakonošova Stovka
Vrchlabí
Poc 100 František PASEKA 19:13:00 2 99(237) 92(210) +56:00 +7:23:00 +7:23:00 11:32 58,47%
9. 49. 19.-21.6.2015
Pá-Ne
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100   Michal ŠEBESTA 19:24:31,9 2 187(335) 167(282) +4:24:38,3 +8:45:19 +8:45:19 11:39 44,31%
10. 47. 14.-15.6.2013
Pá-So
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100 Vítězslav OLŠOVSKÝ 21:47:13,9 2 255(336) 225(293) +3:46:01,8 +11:18:13 +11:18:13 13:04 24,25%
Poř. Ročník Datum
Den
Závod
Místo
Typ KM Foto Startující Čas Pořadí Odstup od vítěze Tempo Procento
poražených
Krtek Celkově Kategorie Krtek Celkově Kategorie
11. 47. 14.-15.6.2013
Pá-So
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100 Michal ŠEBESTA 21:47:22,4 3 256(336) 226(293) +3:46:10,3 +11:18:22 +11:18:22 13:04 23,95%
12. 50. 17.-18.6.2016
Pá-So
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 99,1   Pavel KOLLER 22:51:59,1 2 356(407) 305(344) +3:46:04 +13:26:40 +13:26:40 13:51 12,56%
N. 49. 19.-21.6.2015
Pá-Ne
Krakonošova 100
Vrchlabí
Poc 100   Viktor ČERNÝ DNF N N N N N N N N

2016:
Počasí:
Po startu 18°C potom v noci a jak jsme stoupali začala teplota klesat, za Voseckou a na Sněžce až k 10°C. Do toho ještě prudký vítr. Přes den přes 20°C. Bez deště.
Start: 20:08 DDM Pelíšek, měření započato až zhruba 500m od startu na můstku. Startovat bylo možno 20-22.
Cíl: DDM Pelíšek do neděle dopoledne.
Tam autobusem, zpět s Jirkou Hofmanem autem. BUS 148kč.
Ceny:
Diplom, tričko,guláš, pivo. 
Okruh:
Žalí, Harrachov, Lužická bouda, Sněžka, Pomezní boudy, Pec pod Sněžkou, Lánov.
Mínus: Poměrně drahé startovné a začíná to být masovka. Ovšem, když je poptávka není se čemu divit. Jinak přístup organizátoru a organizace na jedničku. 
Startovné: 600kč.
Report:

        -Pavel
Vyrazili jsme nejdříve co to šlo a já byl rád jelikož jsem věděl, že každá minuta se bude hodit. K mému překvapení I. to docela šlo. Brzo jsme byli na Žalí a každý seběh jsme běželi co to šlo. Měl jsem docela problémy, abych tempu stačil. Přeci jenom za sebou jsem měl dvě noční a předjížďáka, ráno beďas a den předtím tři hodiny tenisu, jsem litoval, že jsem to nevynechal. Na Mísečkách dáváme pauzu a já zjišťuji, že časově jsme na tom stejně jako Olaf, Zdeněk M., Jirka H., Ondra F., naprostá spokojenost. Z Míseček odcházíme poslední, ale odpočatí a opět do toho šlapeme. Nekonečný výstup na Dvoračky uteče jak nic až se tomu divím. Do Harrachova běžíme jak o život, prý běhání z kopce nevysiluje. V Harrachově dáváme menší pauzu a pokračujeme podél Mumlavy na Krakonošovu snídani. Moc mi to nejde, ale držím se, těším se na ráno až bude svítat, že mě to půjde líp. Po výstupu na Voseckou začíná být docela zima, oblékám se a jde se na kameny. Kupodivu i tento úsek docela utíká, konečně kameny za námi a jsme u Petrovy boudy, kde se nejspíše bude stavět mrakodrap :-). Zkoušíme běžet, ale už to moc nejde. Dostáváme se na Lužickou a já doufám, že si odpočinem nabereme síly a zase to půjde. Z Lužické jdeme po červené, která má trochu větší převýšení, je delší, kamenů asi stejně, ale je suchá. Děláme dobře jsou tam nádherné výhledy, které stojí za to. I. to nejde s kopce, ale docela se vzpamatovala a i když pomaleji statečně postupuje dál. Stoupání na Slaski dom rychle uteče a je před námi Sněžka. Tam je Václavák, procesí tisíce lidí a zima jak v Rusku, rychle označit kartu a dolů do tepla. Po obtížnějším klesání se ocitáme na Jelence, dáváme oběd a já už věřím, že do cíle se už v pohodě dostaneme, čeká nás nejlehčí úsek na trati. Opouštíme Jelenku a je mi oznámeno, že I. na Pomezkách končí. Jdu trochu do kolen, ale nemám sílu se rozčilovat, spíše propadám apatii. Prý, když nestihneme autobus museli by jsme přespávat ve Vrchlabí a to se I. nechtělo. Trochu ve mě převládá hořkost a je to na mě docela znát. I. mě přemluvila, abych startoval, zaplatil jsem startovné a dělal jí doprovod a pak když se zjistí, že nestihneme bus řekne mi, abych si dělal co chci, že jsem dospělej. Na moje rady, aby se trochu připravila se vysere a měsíc před závodem nic nedělá a den před závodem spí tři hodiny? to je přímo učebnicové se vysrání na kamaráda. Na druhou stranu musím uznat, že putování s I. se mě líbilo a docela jí to šlo, je mi líto, že to nedala byla dost blízko. Vybíhám z Pomezek přesycen adrenalinem a je to znát. Do Spaleného Mlýna spurtuji a na Janovi boudy běžím jako by to byla rovina. Vím že bude následovat seběh do Úpy tak se ke konci ještě zmáčknu. V plánu mám buď se pokusit stihnout bus 18:57, který je ovšem asi z pěti přestupy a ty ještě budu muset někde zjistit, nebo dohnat Jirku H. a poprosit ho jestli by neměl místo v autě. Na Pomezkách jsem na Jirku H. ztrácel 1:45h a on zrovna nepatří mezi hlemýždě, dohnat ho by byl nadlidský úkol. Do Pece spurtuji a úzkostlivě sleduji garmina jaký cílový čas mě vypočítá a jestli je šance stihnout bus. V Peci hledám restauraci Zelený potok, trochu stresuji, ale pak doháním Hynka P. ten mě uklidňuje, stává se z něj posel dobrých zpráv. Jede s Jirkou H. a mají v autě volno. Na kontrole už jsem v pohodě úplně, je tam Jirka H. a tak se ho ptám a že v pohodě mě vezme. Na kontrole je celá stovkařská elita, já akorát nahlásím kontrolu a makám dál, abych dal limit a aby se na mě nemuselo čekat. Výstup na Husovu boudu absolvuji již viditelně pomaleji, ale u Chaty Mír se už zase rozbíhám a za Lánovem v naprosté euforii zas sprintuji, ke konci předbíhám spousty lidi, ale ve výsledkovce to není až tak znát, buď startovali po mě nebo to jsou padesátkaři. Závěr byl luxusní posledních 27km za  3:02h, kdo to má :-). To je 6:44min na km a to i včetně těch dvou giga kopců. Vysprchoval jsem se a hned jsme vyrazili na Prahu. Jirka H. mě vyhodil u Krčské nemocnice, prostě závěr byl luxusní.
Teď k trase, na prvním mém ročníku jsem při výkladu trasy zaslechl pojem povolená zkratka, ale ty úseky jsem si nepamatoval. Tak snad aspoň nějaká byla podle pravidel. Poprvé při seběhu do Harrachova tam jsme si určitou část měli zkrátit lesem což jsem netrefil a běžel po silnici (+300m). Za Harrachovem při stoupání od Mumlavy, teď již úmyslně po lesní cestě místo asfaltové silničky(-1km). Z Lužické boudy jsme šli po červené až do Polanky, sice delší a strmější cesta, ale vyhnuli jsme se bažinám na zelené(+1km). Z Úpy do Pece vedla značka po levém břehu řeky, a já běžel vpravo po silnici, sice po silnici to stálo za hovno, ale lesem to vypadalo docela kopcovitě(0m).
Příště se pořádně zeptám nebo poběžím křečovitě podle itineráře :).  

2014:
Počasí:
7-10°C v noci, Přes den dosahovaly teploty kolem 20°C na Sněžce teplota 0°C
Start: 21:00
Okruh: Okruh ze startem a cílem Vrchlabí, po těch nejvýše položených a nejtěžších cestách v Krkonoších.  
Report:
        -Roman
Moje první „100“
I když nějaké zkušenosti s dálkovým pochodem – během mám, tak jsem byl mezi mazáka jako je Pavel a Honza naprostý začátečník.
Před startem byla dobrá nálada, Honza si dal kofolu a já s Pavlem jsme to rozjeli v pivech. Každý jsme dali 6 piv !!! Přístě to už neudělám a dám max. dvě J
.Se startovním výstřelem jsme vyrazili pokořit Krkonoše. Pavel vyrazil jako kdyby byl nadopovanej a vlastně taky byl tím pivem J
Přes Žalý a Mísečky jsme běželi stále pohromadě v rozmezí jedné minuty. Poté nás Honza předběhl a viděli jsme ho až v cíli. S Pavlem jsme se drželi spolu i do Harrachova – teda Pavel tam byl asi o 5 minut dříve, když mi utekl z kopce a já měl potíže s koleny. V Harrachově jsme si dali čaj, malé pivko v ceně a několik chlebů. Já dal dva se škvarkovou pomazánkou, zatímco Pavel asi 5 velkých chlebů s marmeládou. Začalo trošku pršet a dávala se do mne zima a únava, protože jsem se dva dny před závodem moc nevyspal a těch 6 piv bylo znát L Z Harrachova jsem vyrazili s Pavlem a po pár kilometrech Mumlavskou cestou se Pavel odpojil, že si odskočí a dožene mne. Já šel pomalu skoro v polospánku a čekal kdy Pavel bude zase za mnou a on stále nikde. Od té doby jsem Pavla neviděl L Úsek Svinské kameny – Sněžné jámy – Petrovka nemusím, bylo to nekonečné, zdlouhavé, úmorné a strašně jsem se už těšil na horký čaj a polévku na Lužické boudě kam jsem dorazil na 213 místě za 8:12:17 od startu. Honzu jsem tam již neviděl. Čekal jsem tam na Pavla a strávil tam cca 40 min. Pavel nikde, odpočinul jsem si a vyrazil na další necelou půlku závodu. Jak jsem si odpočinul tak se mi šlo už dobře a začal stíhací jízdu za Honzou i když v té době jsem neměl tušení kde se nachází. Další zastávka byla již v Polsku a to Domek Mysliwski, kde jsem si doplnil vodu, dal teplý čaj a skvělé sušenky. Pak jsem mazal na Sněžku kde byla fujavice a měl tak zmrzlé prsty, že jsem nemohl ani držet hůlky L Ptal jsem se tam slečny kdy tam byl Honza, podívala a říkala, že na Sněžce byl na 73 místě v čase cca 9:42 ( už si to nepamatuji, ale takhle to mohlo být ), já tam byl v čase 11:33. Tak jsem si říkal, že ztrátu na Honzu necelé 2 hoďky už nedoženu a začal boj jen s časem ( pokořit čas z minulého roku Honzy a Pavla ). Ze Sněžky jsem metelil na Pomezky ( 169. Místo v čase 12:44:10 ), kde jsem dal pivko „Krakonoš 11“ a 3 chleby. Asi po 10 minutách jsem vyrazil a běžel v kuse až do Spálenýho Mlýna a pak stále ve svižném tempu pokračoval až do Pece. V Peci už jsem byl na 151. Místě, dal opět „Krakonoše 11“, 2 chleby a strávil tam cca 10 min. Po výstupu na Hrnčířské Boudy jsem zjistil, že mám na to, abych atakoval čas kolem 16:05 – 16:15. Tak jsem běžel jako z větrem o závod a začal předbíhat jednoho závodníka po druhém J Kolem Rejdiště jsem proletěl a mazal dál. Pak, ale přišlo co jsem nečekal L Cca 9 km před cílem jsem „ nevím jak se to stalo“ uhnul i když tam byla modrá šipka a běžel ze strmého kopce a asi po 400 metrech jsem tam potkal dva bloudící závodníky a říkali, že modrá tady vůbec není. Šli jsme dalších 400 m a stále nic. Vracet se nechtěli a říkali, že do Vrchlabí nějak dojdou i když to nebude po modré ( do cíle dorazili, když už Pavel seděl s námi v cíli ). Tak jsem se vracel zpět „zlomenej“ do toho brutálního kopce a pomalu se smiřovat s tím, že čas 16:10 je pro mne už nereálný L Když jsem se vrátil do bodu, kde jsem špatně odbočil tak jsem zjistil, že tam jsou 2 modré šipky ( jedna vlevo – jediná cesta a ta druhá jakoby rovně trošku vpravo, kde byla udusaná tráva a vlastně seběh z cesty ). Tak jsem opět začal makat a předbíhat zavodníky, které jsem již jednou předbíhal. Do Horního Lánova jsem dorazil v poho a dokonce našel odbočku na kterou mne upozorňoval Pavel před závodem. Na loukách nad H. Lánovem jsem začal „kufrovat“ znovu a čas pod 17 hodin se začal vzdalovat. 2x tam bylo špatné značení. Po nalezení správné cesty jsem už cíle ve Vrchlabí doběhl v čase 17:03:01 na 148 místě ( teda snad, oficiální výsledovka ještě není ).
Na Honzův skvělej čas 14:36:23 jsem absolutně neměl a nebudu nikdy mít
L A Pavel ?  Čekal jsem od něj lepší výsledek, ale s tím co ho potkalo se popral skvěle J Hlavně, že to nevzdal ! Myslím si, že na mou první stovku to je dobrej čas a na další rok se již těším a už vím kde jsem chyboval a kde co zlepšit J
   -Pavel
Neměl jsem moc natrénováno, ale Roman také ne a mě se v Krkonoších historicky daří tak jsem se nebál ničeho. Myslel jsem, že se budou lidi rvát o to, abych jel s nimi autem, ale Michal měl nohu v sádře, Fandovi selhalo koleno a Roman auto nedostal :-) naštěstí se nabídl Honza, ale museli jsme do Milovic. Na trati byly dvě uzavírky tak jsme dojeli tak akorát, v pohodě se zaregistrovali a pak probrali taktiku, najednou bylo deset minut do startu. Byli jsme na začátku náměstí, tak se nám podařilo vyrazit s první vlnou. Chtěl jsem začít vlažně, ale Roman s Honzou za to vzali a já nechtěl zaostat tak se muselo dost přidat. Na Žalí jsme byli za sebou všichni v minimálním rozestupu. S Romanem jsme se střídali ve vedení a drželi pekelné tempo až jsme utrhli i Honzu, nebo to byl aspoň můj dojem. Na Mísečkách mě připadalo, že jsme to tempo asi trochu přehnali a asi nám takhle brzo dojde. Roman si šel pro čaj a já se zatím šoural pomalu v před, abych si trochu odpočinul, asi během dvou minut mě předehnal Honza musel být těsně za námi a až do konce jsme ho již neviděli. Roman mě dohnal asi po kilometru což jsem si myslel, že budu odpočívat trochu dýl. Hned jak mě dohnal se s tím nepáral a nasadil brutální tempo. To už jsme nezávodili, ale já za ním visel hlavu skloněnou k zemi a soustředil se na to, aby mě neutrhl. Někdy to byly hodně krušné chvíle, ale bylo mě jasné, že jak mě poodskočí vykašlu se na to a uvidím ho až v cíly. Naštěstí přišly Ručičky konec kopců a dlouhý seběh do Harrachova. Pustil jsem to co to dá a v Harrachově jsem byl o pět minut dřív než Roman. trochu mě zarazilo, že jsem nikde neviděl Honzu ač tempo bylo téměř brutální jsem si říkal, že jsme ho asi někde předběhli a nevšimli si. Občerstvili jsme se, trochu pokecali a mazali dál. Stezkou podél Mumlavy Roman opět nasadil a zase se šlo na krev, když jsme se vyloupli na asfaltku tak mu najednou došlo a že je unavenej skoro usíná a už mu to nejde, tak jsem si oddychl a myslel si, že při takovém tempu to muselo přijít. Asi kilometr jsem si užíval pomalého tempa a pak to na mě přišlo. Na občerstvovačce jsem si dal dvě housky ze salámem, tatranku, šest chlebů s marmeládou a zapil to pivem. Ano cé je správně posral jsme se :-). Poslal jsme Romana do předu, že si ulevím a doženu ho. Nádherně jsme si ulevil, ale místo toho aby se mě udělalo líp mi začalo být strašně špatně. Chtěl jsem to rozchodit. Dopajdal jsme na Krakonošovu snídani a musel jsem zase a pak ještě jednou a po každé mě bylo hůř a hůř. Narazil jsme na luxusní domeček, kde jsem se rozhodl odpočinout než se to přežene a žaludek mě za má zvěrstva přestane trestat. Nahoře bylo patro kde se dalo i natáhnout. Závod jsem zabalil s tím, že zkusím limit a trochu se prospím než se mě udělá dobře. Nařídil budíka na šestou a zalehl. Za tři čtvrtě hodiny mě probudila neuvěřitelná zima a ač mi nebylo nejlíp rozhodl jsem se pokračovat, abych se trochu zahřál. Postupoval jsme hodně pomalinku a co chvilku mě někdo předhonil, ale na druhou stranu mi to zas docela utíkalo. Najednou byla Vosecká bouda a já měl stoupání za sebou a také už svítalo tak jsme schoval čelovku s tím, že svítání jsem si užíval vždy o dost kilometrů dál. Postupoval jsem pomalu, ale spolehlivě dál, až jsem došel ke kamenitému úseku. Zkusil jsem trochu zrychlit a hele ono to šlo a najednou jsem začal předbíhat já. A jak mi tenhle nekonečnej úsek utekl. Petrova bouda a v dálce byla vidět už střecha Lužický ještě jeden seběh a hurá na polévku. Nejdřív teda ještě navštívit onu místnost to jsem doufal, že naposledy. U stolu jsem mrknul kolegovi na hodinky a viděl tam devět hodin no to je docela v prdeli to s tím limitem bude docela problém, ale taky jsme viděl odcházet Martinu to zas nebudu na tom tak špatně. Pln energie jsem vyrazil na zelenou bažinou stezku a ta se mě teda vydařila a taky strašně utekla a byl tu Domek Mysliwski. Těsně před ním jsem dohnal Martinu. Já se napil a vzal si vodu a pokračoval dál a doslova letěl jeden kopec na Strzecha Akedemicka pohoda a pak černá značka, kde do mě pralo vždycky sluníčko já se ploužil a zdálo se mě, že ten kopec nikdy neskončí a teď úplně lehoučce jsem ho vyběhl a přede mnou Sněžka jsem přemýšlel zda některý s těch korálků může být Roman a zda ho ještě můžu dostihnout. Výstup na Sněžku se taky zdařil. v Poštovce na kontrole jsme potkal Jakuba právě odcházel. Začipoval jsem, napil jsem se, byla docela zima oblekl jsme bundu a čepici a vydal se Jakuba stíhat. Teď jsem už věřil, že bych mohl dát Vítkův a Michalův čas z loňska. Po kilometru jsem Jakuba dostihl a pokračovali jsme spolu,  já ho hltil historkami s pochodů, asi ho ze mě už bolela hlava tak mě poslal raději dopředu. Zvedlo mě to náladu poslední dobou jsem vždy končil hodně daleko za Jakubem, také mě prozradil, že na Sněžce jsme byli už kolem půl desáté a ne jak jsem se domníval já kolem jedné :-). Jeho drsná story jak na Ledopádech šel posledních 17km devět hodin mě dojala. Stát se to mě nikdo nikdy by mě již na žádném pochodu neviděl je to prostě borec. Přeřadil jsme na vyšší stupeň a pokračoval dál sám. Pod Jelenkou jsem sundal bundu a blížil se k Pomezkám. Dorazil jsme v dobré náladě a vrhnul se hladoví jak vlk na chleby, myslel jsem, že žaludek se už umoudřil. Asi po minutě dorazila Martina vzala si chleba do ruky a pokračovala dál. Jak to ta ženská dělá a to jsem ten úsek běžel jak o život, dneska asi před ní nebudu. Dal jsme ještě pár chlebů a vyrazil. Trochu jsem se rozseděl tak ze začátku to moc nešlo, ale pak to zase běželo ,Malá Úpa, Spálený Mlýn a tady to zase začalo a zase na záchod a zase to na mě padlo. Na Janovi boudy jsem se zase plížil, ale uteklo to strašně rychle. Bohužel bylo mě tak zle, že jsem do Velký Úpy nemohl zbíhat a musel pajdat a stejně tak po rovince do Pece. Kousek za Úpou jsem musel na zastávce posedět a uklidnit trávící systém. Zkontroloval jsem čas a zjistil, že pod 20h by nemuselo být nereálných, ale vše záleží na tom jestli se mě udělá dobře. Po chvilce rozjímání jsem vyrazil a hle najednou to zase šlo. V Peci už poučen jsme se jen napil a v obchodě koupil vodu a mazal na Husovu boudu. Uběhlo mi to tak, že jsem ani nechtěl věřit, že poslední kopec na trase mám už konečně za sebou. Pomalu jsem se začal rozbíhat až to přešlo v naprosto zběsilí úprk. V sugeroval jsme si, že už je to až do cíle s kopce a pral jsme to i ve stoupání.V Lánově trochu orienťák, ale naštěstí jsme to znal tak jsme šel na jisto. Strašně mi to uteklo a já byl najednou ve Vrchlabí. K úplnému štěstí mě chybělo, abych doběhl Romana, ale oni byli oba moji soupeři dnes úplně jinde. Poslední úsek z Pece těsně nad dvě hodiny a posledních 11km za 1:04 naprostá spokojenost. 
Za držení se trasy bych si dal malé mínus. První zaváhání bylo před Lužickou, kde jsem šel za davem a uhnul ze zelené a ušetřil si tak nejméně 500m. Další zaváhání bylo před Pomezkami těsně před nimi uhýbá červená na sjezdovku a na celnici se přichází zprava já to mastil dál po asfaltce a ještě o tom přesvědčoval další spoluběžce. Vyjde to asi na stejno akorát po asfaltu se líp běží. Ve Velké Úpě modrá šla přes most a pokračovala po pravém břehu Úpy což jsem vůbec nezaregistroval a pokračoval dál po silnici. Podle mapy to na zkrácení moc nevypadá, ale jde o to co tam bylo za cestu. A konečně těsně před cílem jsem sledoval oranžovou šipku do houští zatímco modrá pokračovala po cestě a byla tak o 50m delší a nevím jestli jsem udělal správně.  


2012:

Počasí:
7-10°C v noci, Přes den dosahovaly teploty ke 30°C
Start: 21:00
Okruh: Okruh ze startem a cílem Vrchlabí, po těch nejvýše položených a nejtěžších cestách v Krkonoších.  
Report:
        -Pavel
Když jsem viděl jaká masa lidí se valí začal jsem svižně, abych na Žalý byl včas a nemusel čekat frontu. Ač prezenci na Žalý obstarávaly pouze dva lidé při tom jaký tam byl nával to šlo celkem svižně. Je otázkou jak to vypadalo pozdeji. Dal jsem si pivo a počkal na Fandu, který byl zkušenější a nejančil, neplýtval silami které by pak mohli ke konci závodu chybět. Byl jsem rád, že nejdu sám a vyrazily jsme. Kecali jsme a cesta příjemně ubíhala. Po pár kilácích následoval singl track šel jsem dopředu, abych to měl co nejdříve za sebou a zase jsme mohli kecat. Bohužel opět jsem nezvolil optimální tempo a Fandu jsem ztratil. Řekl jsem si no nic v pohodě, na další kontrole si budu moct dát  pivo a Fanda na mě nebude muset čekat. Na Horních Mísečkách pivo neměli orazil jsem prezenčku vypil čaj a mazal dál. Při seběhu do Harrachova lidi začali šílet a sprintovali jako by tam byl cíl...mě strhli taky a taky jsem plýtval silami :-). V Harrachově nás čekal hotel Sport 007 a hlavně točené pivo pro závodníky zdarma...Budějovický Budvar. S vervou jsem se do toho pustil, abych měl zas co potit. Po šestém pivu jsem už začal cítit, že jsem na šrot a Fanda pořád nikdy. Musel jsem vyrazit na vzduch vystřízlivět, naštěstí vedla cesta do kopce a během hodinky po alkoholu nebylo ani památky.
Za Voseckou boudou se konečně vyšplhalo na hřeben a měla to být selanka bohužel nepříjemný vítr který se blížil vichřici mě dost štval těšil jsem se na pivo a myslel si, že už nic horšího nemůže přijít. V Lužický boudě na další kontrole jsem dostal vynikající polévku s výbornejma rohlíčkama a hlavně jsem si dal dvě plechovky krásně chlazeného Gé. Potom to přišlo,  nejhorší úsek,  kamenité cesty kde se nedalo ani normálně chodit přeskakovalo se s kamene na kámen a nejhorší bylo, že to bylo skoro nekonečné. Výstup na Sněžku skoro horolezecká práce, nahoře potvrdit prezenčku, kofola a jde se dál. Plechovková třetinka za 70kč to snad někdy příště. Jaká úleva když konečně skončily kameny.Seběh do Pomezních boud a překvapivě jsem se cítil dobře. Dal jsem si Krakonoše, teploučkýho hnus :-) dal pět chlebů a razil dál. Ještě před tím mně paní na občerstvovačce nakopla otázkou "vy už asi nikam nepújdete co" asi jsem vypadal mnohem hůř než jsem se cítil :-). V  Malý Úpě když jsem měl za sebou úsek ve svižném tempu jsem našel pěknou hospodu a konečně otevřenou. Dal si luxusní vychlazenou dvanáctku a jelikož na mě pani vedoucí neměla už čas pokračoval jsem dál.Při prudkém seběhu do Pece mně dohnal kolega a pokračovali jsme spolu.Seběh jsem šel, zdálo se mě to moc prudké. Ve slušném tempu jsme dorazili na kontrolu, kde jsem si dal dva Krakonoše(teploučký), abych už měl splněno, jsem byl línej a nechtěl už nikde zastavovat. Ono teplej Krakonoš moc nejede tak kolega na mě nechtěl čekat, a já jsem musel jít sám. Docela to šlo ani nebylo vidět kolik už toho mám za sebou. Předehnal jsem šest lidí, seběhl do Lánova a zbývalo krásných 6km. Bohužel jsem si je nepříjemně zpestřil. Nejdřív jsem odbočil blbě a musel se asi půl kilometru vracet a dva borci co jsem předtím předběhl mě zase dali. Nepoučil jsem se a zase podle pravidla všichni sborem zatím prvním volem jsem se drápal do kopce s vidinou předběhnutí šesti lidí.Když jsem dohnal toho posledního skoro na vrcholu nevěděl kudy a já zjistil, že jdeme úplně vedle. Tak dolů a znova tentokrát správně. Psychicky mě to zlomilo tak jsem se sotva šoural a všech šest lidí mě předhonilo. Dva kilometry před cílem mně tak došlo a měl jsem takovou žízeň, že jsem nevěděl jak dál. To je ta lenost kdybych si v Peci dal nějaký studený pivečko v normální hospodě mohlo by mě být hej. Jediný co mě zachránilo, že jsem pil vodu z potoka jako zvíře. Ale pomohlo to a došel jsem. V cíly jsem byl trochu zmatenej nevěděl jsem jak dopadl Fanda přede mnou za mnou? Nakonec jsem všechny co jsem chtěl nechal daleko za sebou :-) i sázku jsem v pohodě vyhrál.
A to jsem ve čtvrtek zakalil s Jendou a domů se vrátil až ve tři ráno a ještě chvilku před startem jsem pivo nemohl ani cítit.
Závěrem bych pochválil organizátory, za 200kč startovného bombastická akce. Kontroly, značení, občerstvení, diplom v cíly ....a vše zcela bezchybné. Pro ilustraci na občerstvovačkách jsem vypil 9piv, 2čaje, 2flašky minerálky, 20chlebů, polévku, 6 rohlíků a to jsem možná ještě na něco zapomněl :-).